Všichni ti půlnoční šílenci, co je osahávají holky (navzdory názvu se jedná o riport z MFF Karlovy Vary)

Pozdní a především půlnoční projekce mají v Karlových Varech specifickou atmosféru. Tu tvoří především velký výskyt jedinců, kteří ten den neviděli moc filmů, ale zato navštívili velké množství hospod. A i těm, kdo alkohol nepožili, připadá náhle promítací sál jako dobré místo k poklábosení. Tom Shankland, režisér hororu Děti, to v úvodním slovu před půlnoční karlovarskou premiérou jeho filmu zhodnotil slovy: „Kdo jde ve 12 v noci na film, musí být tak trochu šílenec.“ Mohla bych mu vyprávět.

Při malajském snímku Výprodej! se přímo za mě usadila parta kluků, kteří si s sebou přinesli hned několik lahví neznámého obsahu, a už před začátkem filmu všechny „bavili“ svými zážitky. (Tak např. o jednoho z nich se údajně ve frontě „jakože omylem“ opřela nějaká slečna, ve skutečnosti však s úmyslem sáhnout dotyčnému do rozkroku.) Hned jsem měla jasno, že to během představení bude mezi čtvrtou a pátou řadu skřípat.

Po čtvrthodině poznámek o tom, jaká Korejka je na plátně nejvíc sexy, kolik litrů lihovin jim ještě zbývá a zda by nebylo lepší dopít to venku, jsem se opravdu neudržela, otočila se a upozornila je na to, že za 1) Ten film je malajský, nikoli korejský, čínský ani japonský, jak se domnívají, za 2) za všechny okolo sedící jim mohu sdělit, že budeme jen rádi, když půjdou nasávat někam jinam.

Na chvíli nastalo blažené ticho, načež jeden z mnou osočených povídá: „Já nechápu, proč to těm lidem vadí, když jsme na fesťáku.“ Já vím, říkala jsem si, už jen v duchu, že pro VÁS je to jen trochu zajímavější místo, kde se můžete ZPÍT DO BEZVĚDOMÍ, ale JÁ jsem se přišla DÍVAT a VNÍMAT. Nebylo by proto spravedlivější rozdělit sál na část pro diváky a pro náhodou-v kině-popíjející-týpky?

Pak bylo zase chvíli ticho a potom se někomu z nich chtělo na záchod a začal ostatní přemlouvat, ať jdou s ním. Nechtělo se jim, že to bude určitě za chvíli končit. „Slečno, vy to budete určitě vědět. Jak to má být ještě dlouhý?“ „Nekonečně dlouhý. Do tý doby to váš kámoš rozhodně nevydrží,“ odpověděla jsem. „Snaží se nás jen vypudit, voe!“ dedukoval geniálně kdosi. Umět tak vypudit všechny rušiče z kina, to by byla superschopnost!

PS: Nakonec dva odešli, a ti, co zůstali, zřejmě nepatřili k tvrdému jádru, takže zhruba posledních dvacet minut byl klid.